Peptický vřed je charakterizován poškozením žaludeční sliznice v důsledku agresivního působení žaludečních šťáv. Na vzniku vředu se podílí spousta faktorů, většinou souvisejících s životním stylem a stravou, ale i infekcí Helicobacter Pylori. Vředy způsobené infekcí Helicobacter Pylori se označují jako primární vředy. Na vzniku vředů mají také vliv faktory spojené s životním stylem - stres, vysoké pracovní zatížení, nadměrné užívání některých léků, kouření, pití kávy, konzumace destilovaných alkoholických nápojů.
Žaludeční vřed vyvolává svíravé bolesti v nadbřišku nejčastěji do 2 hodin po jídle. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové v žaludku se projeví i pálením žáhy, pocitem kyselosti v ústech při stresu nebo po vydatném jídle. Bolesti málokdy odpovídají skutečnému rozsahu vředu.
K diagnostice peptidových vředů se využívá kombinace více metod. Hlavní důraz je kladen na klinické endogastrické vyšetření. Podpůrná vyšetření jsou laboratorní vyšetření produkce kyseliny chlorovodíkové v žaludku a mikrobiologický průkaz Helicobacter Pylori.
Laboratorní vyšetření spočívá v měření BAO (Basal Acid Output) a MAO (Maximal Acid Output). Měření BAO a MAO se provádí měřením látkového množství HCl v odčerpané žaludeční šťávě (MAO před stimulací a BAO po stimulaci pentagastrinem). V laboratoři se nejčastěji využívají automatické potenciometrické titrátory.
Fyziologické hodnoty:
BAO 1-5 mmol HCl/h
MAO 10-30 mmol/ HCL/h
Při peptidových vředových chorobách dochází k zvýšení produkce HCl (až na dvojnásobek), naopak u gastritidy dochází k snížení až vymizení sekrece.
Výsledkový list peptický vřed