Zollingerův-Ellisonův syndrom byl poprvé popsán v roce 1955. Nacházíme u něj recidivující vředové choroby, hypersekrece HCl v žaludku a nádoru vycházejícího nejčastěji z D-buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu. U části pacientů bývá nádor lokalizován v duodenu (aberantní G-buňky).
Příčinou hypersekrece HCl a tvorby vředů je nadprodukce gastrinu (hormon produkovaný G-buňkami pankreatu - stimuluje produkci HCl) nádorem - gastrinomem. Šedesát procent gastrinomů je maligních.
Indikací k vyšetření na Zollingerův-Ellisonův syndrom jsou opakující se peptidové vředy bez průkazu Helicobacter Pylori, častá průjmová onemocnění.
Pro diagnostiku Zollingerova-Ellisonova syndromu je základem stanovení hladiny gastrinu v séru (metodou RIA). U pacientů s gastrinomem se nacházejí hodnoty přesahující 200 pg/l, nejsou výjimečné ani hodnoty přes 1000 pg/l. Dalším vyšetřením je vyšetření produkce žaludečních šťáv. Měří se BAO a MAO (potenciometrická titrace) podobně jako u vředových chorob, vzestup BAO i MAO je mnohonásobný. Dále se provádí sekretinový test. Sekretinový test se využívá u pacientů s normální BAO lehce zvýšenou hodnotou gastrinu v séru. U pacientů s gastrinomem dochází při nitrožilní aplikaci sekretinu k výraznému zvýšení (nad 200 pg/l).
Výsledkový list Zollingerův-Ellisonův syndrom