Francisella tularensis je původcem tularemie, zaječí nemoci. Nákaza cirkuluje v přírodním ohnisku mezi vnímavými hlodavci (zejména zajíci, králíky, myšovitými, veverkami, ale i liškami a srnami). Zjevné onemocnění vyvolávají jen u hlodavců. Členovci, kteří na nich parazitují (hlavně klíšťata), jsou rezervoárem infekce a francisely se jejich prostřednictvím dále šíří. Tularemie je onemocnění s rozmanitými projevy, které závisí na způsobu vniknutí bakterií do organizmu. Nejčastější forma je ulceroglandulární, kdy v místě vstupu francisel vzniká bolestivý vřed a zduří regionální mízní uzliny. Nakazit se lze nejen přímým kontaktem s nemocným zvířetem (např. při stahování zajíce), ale i přisátím infikovaného klíštěte, infikovanou vodou ze studánky (gastrointestinální forma) či kontaminovaným prachem (plicní forma).
Francisely jsou intracelulárně parazitické bakterie. Jsou růstově velmi náročné, vyrůstají jen na krevním agaru s glukózou a cysteinem nebo ve žloutkovém vaku kuřecího embrya. Diagnostika nemoci se proto v praxi běžně provádí sérologicky přímou aglutinací, protilátky nastupují za 8-10 dní po začátku onemocnění.
Na fotografii mikrotitrační destičky je v řádku A, pozice 1-6 umístěna pozitivní kontrola s titrem 160, v řádku B je negativní kontrola. Vyšetřovaný vzorek v řádku C, pozice 8-12 je pozitivní, s titrem 160, ostatní vzorky jsou negativní.
Výsledek reakce aglutinace